Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům
80 %

Tanizaki, Džuničiró - Chvála stínů - tradice japonské estetiky

Více informací k této knize najdete v detailu
Japonský spisovatel D. Tanizaki se ve své knize snaží nenásilným způsobem přiblížit našemu čtenáři základní estetická hlediska japonské kultury a estetiky. Knihu je nutno číst s přihlédnutím ke kulturně-společenskému vývoji Japonska, protože jinak ztrácí pro Vás své kouzlo. Japonské estetické myšlení samozřejmě vychází z jiných názorů než ...

Japonský spisovatel D. Tanizaki se ve své knize snaží nenásilným způsobem přiblížit našemu čtenáři základní estetická hlediska japonské kultury a estetiky. Knihu je nutno číst s přihlédnutím ke kulturně-společenskému vývoji Japonska, protože jinak ztrácí pro Vás své kouzlo. Japonské estetické myšlení samozřejmě vychází z jiných názorů než euro-americké, kde se snaží lidé svá díla prezentovat co nejokázaleji. V tomhle se Japonci od nás liší. Zatímco naše umění se snaží prezentovat monumentálně a veřejně, řekli bychom působí "navenek", japonské umění se snaží působit "dovnitř", je více osobní a intimní. To ovlivňuje všechny formy japonské kultury. Jak název knihy naznačuje, důležitým prvkem pro jejich cítění je šero, temnota. Většina věcí jejich umění je vytvářená pro šerá zákoutí, kde hraje důležitou roli hra stínů. Základem jsou jejich papírová okna šódži, které blokují jasnému světlu proniknout do místnosti. Jejich pokoje jsou z pohledu Evropana dost pusté a chudé na výzdobu. Ale Japonci v jednoduchosti vidí krásu. Své nejkrásnější kaligrafie nebo obrázky mají vystaveny ve speciálním výklenku v pokoji - tokonoma - který je jejich nejtemnější částí. Jejich divadla nó nebo kabuki, které na osvětlených pódiích evropských divadel působí svou barevností až uměle, kýčovitě, samozřejmě vypadá jinak při vystoupení v klasickém japonském divadle, kde světlo voskových svící slouží spíše k vytvoření stínů, než k osvětlení scény. A nejde jen o umění, tento přístup ovlivnil i jejich názor na ženskou krásu. Žena v klasickém Japonsku neměla významnou roli, její tělo nebylo pro její krásu důležité a celý život ho měla schované pod jednoduchým kimonem. Její krásu vyjadřoval pouze obličej, který v dokonalé formě měl připomínat bělavou masku. Ženy si holily obočí a protože ústa by také kazila celkový dojem, používaly temně zelené rtěnky a na rozdíl od bělošek, které se snažily co nejvíce zvýraznit bělost zubů, ony si je začerňovaly. Krásná je už první kapitola, která se zabývá pro nás Evropany nejméně přitažlivou místností v domě, toaletou, záchodem, či dneska používaným WC. Jejich záchody byly umísťovány v nejkrásnějších částech domu, kde člověk hledal klid pro meditaci. Měly proto i speciálně upravená okna u země, aby člověk v podřepu měl:" .. modré nebe nad sebou a před sebou výhled do stinného zákoutí zahrady."


28.07.2005
BoboKing



Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 7. Z toho průměrné hodnocení: 2,86.