Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům
70 %

Sněží na Jošino krásné

Více informací k této knize najdete v detailu
Skvěle se mám - děkuji za optání

jenom když slunce k západu se sklání,

stane se, že vydám tajný vzdech,

z polštáře smetu prach poněkud nevesele

a potom sám a sám ulehnu do postele.

Začal jsem smutkem a tíhou podzimních depresí tento krátký článek o výboru ze sbírky Kokinwakašú, první z jednadvaceti císařských sbírek období Hejan. Vyšla v roce 905. Básně v ní obsažené jsou pětiverší zvaná tanka - doslovně: "krátké básně", teoretici se mohou přiučit, že se jedná o odrůdu básní waka (poesie v japonštině) v počtu slabik 7-5-7/7-7. Sbírku do angličtiny doslovně přeložila Helen Craig McCulloughová a z jejího vydání vybral a přebásnil Zdeněk Gerych.

Neodpustil jsem si tuto teoretickou vsuvku, neboť sbírka je zcela prostá úvodu, předmluvy či závěru. Není kam utéci a nezbývá, než se nechat unášet větrem spolu se sněhem, okvětními lístky sakur, klasy rýže nebo listy javorů. Záleží na ročním období, podle nich je sbírka členěna.

A podle období se člení také nálady. Podzimní melancholii básně Zpověď samotáře jsem přepsal já, kus oddílu jaro přinesl na svých stánkách vydavatel. Jsou jiskrné, skotačivé a rozverné. Doporučuji stránky 15, 17, 19 v ukázce. Zvláště báseň Až zaklepám je ukázkou až postmoderní sebekritiky jako vystřižené z Woodyho Allena.

Ačkoliv je sbírka kratičká a občas mám pocit, že se vloudil zápor tam, kde neměl být, rozhodně nepostrádá zvláštní údernou sílu japonské poesie. Zájemce o tento region potěší, ale nebude nevhodným dárkem, ani když budete podepřít dlouhý a teskný pohled svých "věrných psích očí", máte-li je na koho dělat.

Vydal Vyšehrad v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:
Sněží na Jošino krásné (příspěvků: 0)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 3. Z toho průměrné hodnocení: 1.