Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům
80 %

Lukjaněnko, Sergej - Hvězdy, ty studené hračky

Více informací k této knize najdete v detailu
Po úspěšné hlídkařské sérii a zdárně rozběhlé sérii začínající Hranicí snů se nakladatelství Triton a Argo vrhla do dalšího hvězdného Lukjaněnka! Tentokrát jde, překvapivě a neotřele, o záchranu celého lidstva. Z předchozích zkušeností se Sergejem víme, že to nebude jen tak hurá, zazpívat hymnu a sestřelit neprůstřelný létající talíř násadou od krompáče.

I v "Cholodných igruškách" je ve vesmíru dosti plno. Lukjaněnkův styl zabydlování vesmíru je čtenářům Hranice snů již znám: Několik ras spolu z důvodů neschopnosti zcela vyhrát musí spoluexistovat, což je otrava plná vzájemných ústrků, podezřívání a naschválů, které jednotlivci podpichují a instituce tlumí. Zatímco v Hranici snů se v multirasovém papiňáku dusily převážně cizí rasy, v tomto díle se ve hvězdné bramboračce vaří i lidstvo, a to v pozici odpovídající přibližně bobkovému listu nebo majoránce. Chuťový přínos je nemalý, ale jde to i bez nich (nemluvě o možnosti, že se vzácnému jedlíkovi zabodne tuhý list do měkkého patra).

Podobně je to zařízeno i v Konkláve. Silné rasy drží slabé rasy u huby a spolupracují s nimi zrovna tak zodpovědně, jako mravenci rodu Atta s houbami. Lidstvo objevilo skoky mimoprostorem, což je praktické. Nadto Silní při tomto druhu dopravy zešílí. Své místo v organismu tedy má, ale právě jen to. Země se pokrývá kosmodromy, ropa se těží, ale kromě pilotů, kteří si užívají nevšedních zážitků při "jumpu", z toho lidstvo nic extra nemá. Cesty jsou špatné, žebráci dotěrní a čínská rajčata lepší.

Jednosměrný pohyb informací od Slabých k Silným spolu s právními ústrky slibuje nejen zachování, ale i razantní prohloubení tohoto společenského schématu. Lidé brblají, ale takříkajíc "po sovětsku": Doma, o samotě a pod peřinou. Podněcování ke xenofobii je totiž závažný zločin. Jak už to tak bývá, vždy se najde cestička jak kritizovat. Jedním z oficiálních stěžovatelů je účastník vyjednávání s Konkláve, autor Úvodu do psychologie ne-lidí a Manifestu odsouzenců, Andrej Valentinovič Chrumov. Ten, kdo nedokáže opustit rámec, který mu vymezila přírody, zůstane navždy sluhou!

Asi nepřekvapí, že Petr Danilovič Chrumov, ten, který dle upoutávek přiveze na Zemi počtáře, je jeho vnuk. Chytrý děd záhy odhalí, že Alarům - takovým přerostlým myším - se již také nelíbí role bojovníků Konkláve. Spolu s Kualkuy, prapodivně tvárnými symbionty, se tento spolek Slabých, respektive jejich reprezentantů, pokouší získat vstupenku do klubu Silných. A pokouší se o to oloupáním proklatě horké brambory: Geometrů. Celých 33% alarské flotily nepřežilo odchycení jediného jednomužného stroje této záhadné rasy lidí. Geometři jsou nejen po čertech vyspělí, ale vypadají a vlastně i jsou biologicky lidmi. [Problematikou dvou totožných výstupů z evoluční řeky Lukjaněnka zjevně netrápí.]

Kniha nedodržuje autorovu oblíbenou trojiční strukturu, ale je rozdělena hned na čtyři (Jung by měl radost), respektive na dvě části. Zlom mezi druhou a třetí je opravdu zásadní, překvapivý a nachytal mě zcela nepřipraveného. Nebudu ani naznačovat, snad jen zmíním česká připomenutí: České pivo 1x a Počtář si vybral pseudonym Karel Gott. Ve dvou narážkách je připomenut Lukjaněnkův oblíbený spoluautor Vasiljev.

Celá kniha by se pak dala označit jako memento pedagogiky. Co je úkolem výchovy a jak daleko může vychovatel v cestě za dokonalou výchovou zajít? Co pár generací dokonalé výchovy napáchá se společností? Kde je hranice mezi výchovou a výcvikem k použití? A především, kde je v dokonalosti svoboda?

Síla a moc nezůstanou nikdy bez pána. Avšak, kdo bude pánem, zvláště když je hráčů více než dva a nemohou se pro přehlednost rozdělit na dobré a špatné? To je ústřední téma Lukjaněnka jako takového, tentokrát zaostřené na proces výchovy od úrovně jednotlivce po rasy.

Analogie vždy vypovídají o osobnosti autora, ne o podstatě systému, prozradil na sebe Lukjaněnko. Potřebu reflektovat nepřehledný svazek životních filozofií a schopností bychom tedy našli v sovětském Kazachstánu zaplaveném vysídlenci z různých částí SSSR a sužovaném krvavými pogromy Kazachů na Rusy i za Gorbačova. Z globálního hlediska má jistě každý právo usilovat o své štěstí, avšak z našeho osobního hlediska nám nikdo nemá právo lézt po hlavě. Úhrnem tedy úloha s velkým množstvím špatných řešení. Orwellovo 1984 jako by bylo jen jedním sklíčkem makabrózní skládanky.

Patetickými slovy řečeno: Lukjaněnko zavírá dveře bipolárního světa, který čeká na epochální bitvu dobra a zla, ale kromě ní se v něm vlastně nic neděje a neuděje, ať už je tato mytologie realizováno malichernými půtkami všetečných hobitů o ukradené houby v jistotě každoroční úrody, či vřískáním postmodernistů o relativitě věcí a genderové rovnosti v blahobytu Západu. Přichází změna, někdo vybere a učiní tak za všechny. Až se bude lámat chleba, nebude času ani prostoru na přemyšlování a opravy. A ještě jedno upozornění: Pořádná, nečekaná nakládačka vás změní navždy a nemusíte na to umět ani stěhovat planetární systémy ani zpřátelšťovat cizí rasy.

Poněkud bych autorovi vyčetl příliš otevřený závěr. Jakkoli jsem si vědom jeho myšlenkového významu, jsou v něm vidět vrátka do dalšího pokračování.

Vydal Triton a Argo v roce 2006. Vydal též Interkom.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 4. Z toho průměrné hodnocení: 2.

2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.

Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.